Lyžařský výcvik našich žáků

Jak už to, tak bývá, v zimě se jezdí na hory. A jelikož, ne všichni mají tu možnost se na hory dostat s vlastní rodinou, tak jsou tu školní „lyžáky.“ Takže si rychle běžím vypůjčit lyže a ostatní potřebné vybavení a můžeme jet.

Naše cílová destinace byla chata U Lesa v městečku Albrechtice v Jizerských horách, kde se nachází Tanvaldský Špičák. Cesta z Mimoně tam trvala cca hodinu a půl. A když jsme přijeli? Byli jsme všichni mile překvapeni, že je na sjezdovkách vysoká vrstva sněhu, protože v předešlých dnech byla celkem obleva.

Když jsme dorazili do chaty, ubytovali se a odpočinuli si, čekala nás večeře, kterou nám neuvařil nikdo jiný než paní Peschelová, která vaří i na školních táborech, s pomocí paní Majlišové, bez které by to taky nešlo.

Naše dny měly pevný rozvrh, který jsme se všichni snažili dodržovat. Dopolední blok obsahoval budíček (v 7.30), snídani, dopolední lyžování a v poledne oběd. Odpolední blok pak polední odpočinek, odpolední lyžování, svačinu a odpolední program v podobě „celolyžákové“ hry, kterou si pro nás připravil pan Húska společně s panem Hankou. Tématem a hlavními aktéry hry byly želvy Ninja, které znal skoro každý. Každý tým dostal svého patrona (jednu želvu), za kterou pak celý týden hrál. Týmy se probojovávaly nejrůznějšími úkoly, jako byla např.: šifrovaná zpráva, stopovačka, elektrika, … Ale vyhrát mohl jen jeden.

Jediným dnem, kdy jsme nestáli na lyžích byla středa. Na tento den byla totiž naplánovaná túra na Tanvaldský Špičák, jen z jiné strany, než jsme jezdili. A když jsme se vraceli, nemohli jsme minout ani místní „sámošku,“ kde jsme si koupili něco malého dobrého na zub.

Všichni jsme byli neustále zaměstnaní, že se nám snad ani nestihlo stýskat. Ale stejně jsme byli rádi, když jsme dorazili domů za maminkou a tatínkem.  

                                                                                                                                                                          účastník kurzu